Biologický věk Adama | start puberty
Začíná nová éra Adamova rozvoje: rychlejší navyšování váhy, síly, výšky, rychlosti a herního rozvoje.
Jednoduše řečeno :-), start puberty
Adam je zástupcem dětí s dvouletým biologickým zpožděním a pokud mu bude zdravý přát, jsme přesvědčení, že i přes všechny překážky nekoncepční metodiky, nekompetentních svazových trenérů např.: pana Vostráka, Grima a Gardoněho, z Adama vyroste jeden z nejlepších sportovců na světě.
Tuto vysokou ambici jsem uvedl záměrně, neboť Český svaz ledního hokeje a významná většinu klubu neumí pracovat s biologickým věkem dítěte a nemá vůbec představu jak složitým procesem tyto děti procházejí a jak významný rozdíl ve výkonnosti je mezi dětmi biologicky akcelerovanými a opožděnými v rozsahu 4 let.
Adam i s tímto extrémním handicapem držet krok s absolutní hokejovou špičkou a od dnešního roku se to bude již jen zlepšovat.
Český hokej je nesmyslně postaven na výsledcích do 15 let, na protekci privilegovaných hráčů z řad dětí trenérů, dětí "bafuňářů" a sponzorů. Stačí porovnat podmínky a přístup k dětem pana Gardoněho a Grima a každému to musí být jasné.
Toto vše jsou důvody, proč Adam již tento rok musí odejít do zahraničí a začít hrát v klubu, kde se již bude moci postupně zapojovat do výkonnostního hokeje a přátelském prostředí.
V budoucnu možná Adam ukáže cestu, jak lze obejít problematické České prostředí a jak si jít za svým snem.
Vždyť je úsměvné pozorovat, jak například HC Sparta již v 8. třídě doslova vyměnila celý svůj tým, kdy tento tým se patrně do juniorů ještě změní.
Adam jde jinou cestou. Pracovitostí, bez protekce, bez tolerance protekce, bez selekce do 15 let!
Adam je dítě, které hrálo poctivě ve své kategorii, je dítě rodičů, které odmítalo hrát s hráči dosazených v klubech na základě korupce, nebo klientelistické korupce.
Nikdy od svazu, nebo klubů se netěšil extra podmínkám, ke kterým měli přístup jen vybraní hráči.Byl vychováván, aby makal za všech okolností a nedělal mezi hráči rozdíl - proto hrál i v týmem, který již dopředu bylo možné označit za nejslabší v žákovské lize.
Graf: Ukazuje nástup puberty, kdy po růstovém poklesu nastupuje progrese. Díky stravě a silové dynamice se nám daří držet i adekvátní osvalení k růstu, čímž by měl být ve svých 17 letech připravený k výkonnostnímu sportu.
Jeho predikovaná výška bude v rozmezí 195-205 cm. Náš cíl je nadále vychovat rychlého, obratného hráče, schopného na ledě získat respekt a to na základě hokejových dovedností, ale i bojových sportů ke kterým je souběžně veden.
Box je samostatná kapitola ..
K biologickému věku:
Tento článek se týká 20% rodičů, jejichž dítě dlouhodobě strádá ve sportu díky zpožděnému biologickému věku oproti střednímu vývojovému růstového percentilu.
Největší dopady to má na děti s 2 ročním zpožděním startu puberty, které se ve své kategorii musí potýkat s konkurencí starších hráčů v rozmezí 1-4 let.
Tyto děti strádají jak po fyzické stránce (rozvoj silové dynamiky, vytrvalosti, navýšení rychlosti), tak i po mentální stránce (rozvoj herního myšlení, výrazně vyšší psychické odolnosti), neboť pubertální vývoj má významný vliv na dozrávání mozku, včetně abstraktního myšlení.
Již před mnoha lety jsem psával, že nejtěžší období které Adama čeká, bude v mezidobí 11-15 let, neboť lze u něj předpokládat geneticky dané biologické zpoždění.
Ve škole se tento handicap řeší jednoletým, či víceletým odkladem, ve sportu poznatky o biologickém v reálné praxi nemají doposud řešení.
Sport doslova řídí z větší části nevzdělaní trenéři. kteří již od raného věku upřednostňují výkonnost nad průběžný růstem sportovců a systém tak upřednostňuje biologicky akcelerované sportovce nad sportovci s pozdější křivkou dospívání.
Z osobní zkušenosti bych nástup puberty přirovnal k autu, který každý v období 4 let dostává jedno turbodmychadlo za každý rok puberty a lepší výpočetní procesor.
Jen za první měsíce u Adama pozoruji významný vzestup energie, vytrvalosti a změnu myšlení a doslova jej během následující 4 let čeká již jen výkonnostní růst v kterém postupně začne smazávat veškerou fyzickou a mentální ztrátu, kterou nabíral během svých 14 let života.
Je zajímavé, že v 21 století Český hokej vůbec nezakomponoval do svého systému program pro tyto děti a doposud je není schopen vůbec diagnostikovat a podporovat.
Přitom jednoduchým ukazatelem jsou růstové grafy, které jasně signalizují nastup puberty, kdy v tomto období není složité pro trenéra, svaz určit s vysokou přesností biologický věk sportujícího dítěte a tak snadno predikovat jeho sportovní potenciál do budoucna.
Adam tak za 8 let krom velkých překáže od Českého hokeje neobdržel jedinou podporu a doslova přežíval v soukromých akademiích a okrajových klubech.
Dopady:
Z mého odhadu, čím větší dítě má v Česku biologické zpoždění, tím menší šanci má v rámci svazem nastavených podmínek se udržet v konkurenčně schopném prostředí a dál výkonnostně růst.
Pro biologicky akcelerované hráče kluby nabízejí hru ve dvou ročnících, neboť od prvních tříd kluby hrají na výsledky, uspořádávají pro ně různé sportovní nástavby od dorostu jej finančně podporují, včetně reprezentací.
Děti s biologickým zpožděním často naleznou místo na střídačce a výrazně nižším IceTimem.
Děti s biologickým zpožděním, pokud se doslova ze strany rodičů násilně nevyčlení ze zastaralé sportovní centrální metodiky Českého hokeje, zpravidla ve věku 14 let končí z důvodu nekonkurenčně-schopnosti.
Dnes to napíši s předstihem několika let, pokud Adam vydrží u sportu a bude se těšit dobrému zdraví, bude jeden z mála, který popře celou koncepci Českého svazu ledního hokeje a možná přepíše učebnice sportovní metodiky.
Na led přišel jako jeden z posledních, vždy byl systémem odhazován na okraj bez jakékoliv podpory a za svou individuální cestu často ze strany svazových trenérů platil tu nejvyšší daň v podobě brutální šikany.
Tady zmíním například pana Vostráka, Grima, Gardoněho, kteří na Adama se doslova dopustili těch největších zvěrstvech co může dospělý na dítěti spáchat ve sportovním prostředí.
Zajimavé je, jak vedou své děti ke sportu: Gardoň, Grim
Bez vlastní cesty by nemělo cenu dělat hokej
Nemít Adam podporu u řady renomovaných trenérů a klubů do niž by většina ambiciózních rodin nevstoupila se slovy, že klub je pod jejich úroveň, dávno by již skončil s hokejem.
Nemít rodinu, těžko by zvládal ten nápor psychické šikany.
Řada rodičů v tomto článku najde kousek svého příběhu, druhá strana jej nikdy nepochopí.
Smutné je, že do sportu každým rokem teče o několik miliard více ze státního rozočtu a pro Adama a asi i pro tisíce dalších dětí to nepřineslo vůbec nic.
Pro nás a Adama bylo jedno, jestli do sportu přišla 1, nebo 10 miliard korun.
