ČSLH | Průlom v posuzování biologického věku | omlazení hráče
Zde bych chtěl pochválit práci Jindřicha Krále, téměř neznámá směrnice pro posuzování biologického věku je konečně na světě a pro rozvoj hráčů s pozdní pubertou je pro další existenci řady dětí klíčová!
Většinou ČSLH kritizuji a často pro nesmyslnou brzkou selekci hráčů od 11 let, kde hlavním prvkem výkonnosti hraje biologický věk! Od října však existuje směrnice, která hráčům s pomalejší vývojovou křivkou umožňuje hrát o kategorie níže.
Chtěl bych říci, že hráč s pozdní pubertou pokud není dovednostně extrémně vydrilován, nemá šanci projít selekcí hráčů. Jenom puberta hráči nadělí vyšší sílu, akceleraci a abstraktní myšlení a jeho výkonnost se zvedne až o 30%.
Pokud máte dítě vývojově opožděnější, využijte omlazení hráče, za několik let z něj může být klidně druhý Jakub Voráček!
Bez této možnosti vývojově opoždění hráči hokejem končí mezi 7. třídou a dorostem a propadnou se k nehrajícím hráčům.
Osobní příklad: Ve 12 letech jsem měl okolo 150 cm, dnes mám 194. V tomto období pokud bych hrál hokej bych nebyl schopen se udržet v sestavě. I Adam má opožděnou pubertu, ale díky osobním tréninkům, stravě a lepší osobní péči dosahuje dnes parametrů v 12 letech okolo 160cm (dnes 162) a má 50 kg a je schopen se držet hráčské špičky. Není třeba k omlazení přistupovat a mateřský ročník je pro něj ideálním prostředím pro rozvoj.
Řada hráčů Adama dnes dorůstá (díky růstovému spurtu), byť jednou budou tito hráči mnohem menší!
Podstatné pro nás je, že to zvládá a je schopen hrát v ročníku proti komukoliv.
Podle Kanadských studií jsou hráči s pozdním nástupem puberty lepšími sportovci, ale jen za podmínky dostatečné adekvátní péče.
Pozor: omlazení není o výšce hráče ale o stadiu biologického věku ( je to ve zkratce součet stadia druhých zubů, ochlupení, zejména objem varlat a uzavření růstových štěrbin), i hráči s výškou 150 - 170 cm mohou patřit k akcelerovaným jedincům a tudíž výhledově neperspektivním pokud jejich koncová výška je pod 180 cm a jsou dospělý např. v 12-15 letech!
Pro posouzení bych požadoval zprávu od sportovního lékaře a vyšetření u dětského endokrinologa! Omlazení hráče musí být oprávněné, aby nedošlo vyspělým hráčem ke zranění hráčů mladších!
Věřím, že ze směrnice bude časem vynechán souhlas všech klubů, neboť posouzení biologického věku není v odbornosti klubů a prioritou by měla být podrobná lékařská zpráva a o věci by měla výhradně rozhodovat odborná komise ČSLH!
Každá sportovní prohlídka by měla obsahovat odhad biologického věku, aby trenér mohl s tímto parametrem pracovat.
I škola umožňuje odklad, na základě lékařského doporučení, protože vývoj jedince má vliv na fyzickou ale i mentální stránku!
K tématu: Důvod nesmyslnosti VTM je brzká selekce hráčů podle výkonnosti. Označovat ve VTM hráče na talentované a ty mimo VTM na netalentované, když je biologický rozdíl mezi dětmi až několik let, je smutnou ukázkou neprofesionální práce metodické komise!
Tato zdánlivě hloupá otázka skrývá hned několik odpovědí. Každý si přece pamatuje datum narození svých potomků, to nám ale říká pouze první „věk“, který ve sportu popisujeme jako věk kalendářní.
Biologický věk
Druhým věkem je tzv. věk biologický. Ten se velmi často neshoduje s věkem kalendářním, není stanoven datem narození, ale konkrétním stupněm biologického vývoje organizmu. Je li jedinec biologicky vyspělejší, vzhledem ke kalendářnímu věku, pak hovoříme o biologické akceleraci.
V opačném případě hovoříme o biologické retardaci (pozor – nezaměňovat s mentální retardací, to je něco naprosto jiného!!).
Každý člověk má své vlastní biologické hodiny, vycházející z genetických předpokladů, produkce hormonů, výživou, nemocností atd. K vyrovnání dochází kolem 18-20 roku. Rozdíly v biologickém věku mohou být u relativně stejně starých dětí opravdu velké.
Mezní příklady nám ukazují, že v jednom družstvu žáků (12-13 let) se občas střetnou jedinci, jejichž biologický věk je kolem 9-10 let s akcelerovanými chlapci, kteří jsou biologicky na úrovni 16-17 let.
Kdo v tomto případě bude mít výhodu z hlediska výkonnosti je nasnadě. Velký význam má znalost biologického věku při stanovení míry talentovanosti. Je nutné odlišit stupeň talentovanosti a akceleraci biologického vývoje, jinak se může stát, že velmi talentované dítě je hůře hodnocené jen z důvodu své biologické retardace.
Jak poznáme skutečnou hodnotu biologického věku?
Je používáno několik metod . K nejčastěji používaným patří:
Úroveň výšky a hmotnosti, které jsou hodnoceny na základě vývojových křivek a nazýváme je nomogramy. Porovnáváme v nich aktuální výšku dítěte s předpokládanou výškou v dospělosti.
Biologický věk stanovíme ve třech krocích:
1.Výpočet předpokládané výšky dítěte v dospělosti na základě výšky otce a matky za použití speciálních, tzv. predikčních rovnic.
Známe jich několik, uvedu alespoň jednu:
Chlapci = (výška otce + (výška matky x 1,08)) : 2
Dívky = ((výška otce x 0,923) + výška matky) : 2
Na základě této předpokládané výšky se stanoví, do jakého výškového pásma by dítě v dospělosti mělo patřit.
2.Posouzení aktuální výšky dítěte a stanovení do jakého výškového pásma patří.
3.Posouzení výškového pásma aktuální výšky dítěte a výšky v dospělosti. Pokud jsou obě pásma shodná, potom je vývoj v souladu s věkem, pokud se pásma odlišují, jedná se s největší pravděpodobností o vývojovou akceleraci nebo retardaci. Tento ukazatel je však opravdu jen orientační a měl by sloužit spíše k rozhodnutí pro další, přesnější vyšetření biologické zralosti.
Kostní věk
Třetím ukazatelem je tzv. „kostní věk“, který určuje na základě osifikace kostí reálnou úroveň biologické zralosti. Pro hodnocení kostního věku se využívají rentgenové snímky konců kostí neboli epifizárních jader. Nejčastěji se používají snímky ruky a zápěstí, stav osifikace jader ruky dovoluje udělat si představu o celku.
Získané snímky se porovnávají se standardem – atlasem rentgenových snímků ruky. Tato metoda je velmi přesná, negativním jevem je ale rentgenové záření. Z tohoto důvodu se určení kostního věku rentgenem používá pouze ve výjimečných případech.
Pohlavní věk
Čtvrtým ukazatelem biologického vývoje je stupeň rozvoje sekundárních pohlavních znaků neboli „pohlavní věk“. Stanovíme jej na základě rozvoje sekundárních pohlavních znaků. U chlapců se jedná o vývoj penisu, pubického ochlupení a ochlupení v podpaždí.
U děvčat je zjišťován stupeň rozvoje prsou, pubického ochlupení a věk první menstruace. Tyto údaje jsou porovnávány s různými typy škál. Jedna z nejpoužívanějších je škála 0-4, přičemž 0 je nejméně vyvinutý znak, 4 již zralý stupeň.
Zubní věk
Pátým ukazatelem je stanovení prořezávání druhých zubů, neboli „zubní věk“. Prořezávání druhých zubů je charakteristickým znakem mezi 6-14 rokem. Zubní věk se stanovuje na základě poměru těch druhů zubů, které se ještě neprořezaly v plném počtu a těch, které se již kompletně prořezaly. Výsledky se porovnávají s tabulkovými hodnotami.
Molekulární model
Šestou metodou je poměr intracelulární (BCM) a extracelulární (ECM) hmoty. Patří ke zcela novým metodám zjišťování biologického věku a klade značné nároky na přístrojové vybavení a zkušenost hodnotitele. Využívá se tzv. molekulární model tělesného složení.
Posuzuje se množství svalové hmoty, která využívá kyslík, a je tudíž předpokladem pro svalovou práci (BCM). Rozhodující je velikost poměru ECM/BCM. Tento koeficient s rostoucím věkem klesá, roste podíl BCM na celkové hmotnosti těla.
Budeme li hodnotit biologickou akceleraci, či retardaci jednotlivce, měli bychom postupovat podle následujícího schématu:
Porovnat výšku postavy s růstovými normami daného věku.
Stanovit „zubní“ a „pohlavní“ věk.
Pokud budeme chtít opravdu přesné hodnoty, použijeme stanovení „kostního“ věku
( s rizikem rentgenování).
