Kalendářní věk vs. Biologický věk
Při plánování tréninkové zátěže a jeho budoucích vyhlídek na profesionální sport využíváme znalostí z určení biologického věku. Biologický věk lze odhadnout, nebo je možné jej přímo určit prostřednictvím lékařského vyšetření růstových chrupavek.
Vliv puberty na schopnost na sportovní výkonnost
Protože na webové stránce píšeme o všech možných tématech, chceme se podělit o téma problematiky dospívání s dopady na sportovní výkonnost.
Nejmarkantnější rozdíl v žákovských kategoriích dochází ve věku od 9-18 let. Biologicky akcelerovaní chlapci mívají počátky puberty v 9 letech, ti s pozdní pubertou až v 15 letech.
Datum narození je doslova pouze evidenčním číslem, neboť v dospívání je v rozhodném období rozdíl v biologickém věku až o 5 let. V ročníku 2005 se tak často na ledě potkávají hráči před na hranici dospělosti s chlapci, kteří na evoluční vývoj teprve čekají.
Z vývoje chlapců je tedy zřejmé, že čím déle dítě má pubertu, tím složitější pro něj je se udržet v kolektivním sportu, který je podřízen výsledkům.
Čím bude dítě vyšší, tím složitější je pro něj sport s opožděnou pubertou.
Každý centimetr navíc bez schopnosti budovat kvalitní svalovou hmotu způsobuje komplikace v pohybovém aparátu a výrazně omezuje koordinační schopnosti daného sportovce.
Stadium puberty lze odhadnout podle souhrnu příznaků přicházející puberty:
1) Dítěti roste rychle noha
2) Nárůst ochlupení
3) Poměř prvních a druhých zubů
4) Vyšší nárůst hmotnosti oproti průměru z předešlých let
5) Zvyšující se výška oproti průměru z předešlých let
Biologický věk je tak základní veličinou, s kterou musí rodič pracovat. Nelze výkonnost dítěte srovnávat na základě kalendářního věku, je třeba přihlížet k věku biologickému.
Představte si, že by např. hráč ročníku 2005 hrál hokej za ročník 2008. Z největší pravděpodobností by vynikal. Přesně takové rozdíly jsou však v kategoriích řazené v podle kalendářního věku, kdy 50% dětí je v biologickém věku v rozmezí +/- 1 rok, 50 procent dětí je v rozmezí +/- až 5 let od sebe. Čím větší rozdíl, tím menší procento dětí to postihuje.
ČSLH nemá nástroje, jak udržet u sportu dětí s další křivkou dospívání, neboť neexistují jasná pravidla pro zařazení dětí do mladších ročníků. Zařazení dítěte do starších kategorií probíhá přirozeně na základě vyšší výkonnosti, kterou akcelerování hráči mají díky vyššímu biologickému věku. Zařazení dětí o kategorie níže je téměř nemožné.
Dle našeho názoru výchova dětí zaostává za poznatky vývoje jedinců. Nástup do kol lze odložit na samém počátku školy, kdy při neodhadnutí biologickém věku může dítě ve škole strádat a díky delšímu vývoji může dosahovat horších výsledků ve škole, ve sportu založeném na fyzických parametrech a schopnosti abstraktního myšlení děti s delší křivkou dospívání jsou výrazně hendikepováni a bez adekvátní podpory se sportem končí v období pubert.
Obrázek ze studie o dospívání z roku 1973 ukazuje, jak velký je skutečný rozdíl mezi dětmi. V 21. století se doba puberty posunula o rok dříve. Lze tedy obrázek považovat za zobrazení 13 letých hráčů (dnes ročník 2004).
Kanadská studie prokázala, že děti s delší křivkou dospívání jsou často lepšími sportovci a to za předpokladu, že si je dostane adekvátní sportovní péče a podpory.
Je tedy zajímavé, že moderní trendy výchovy absolutně nereagují na tyto skutečnosti.
Tento článek by měl zejména pomoci rodičům, jejichž děti zažívají propad výkonnosti oproti jedincům s dřívějším nástupem puberty, aby si uvědomily, že je třeba své děti podporovat a vyčkat než se poměr sil vyrovná.
Co přináší puberta a rychlejší dospívání:
1) Vyšší sílu, rychlost, výbušnost, agresivitu
2) Vyšší vytrvalost
3) Vyšší výšku, hmotnost k v daném věku s ohledem ke skutečně dosažené výšce v dospělosti
Pokud si toto vše bude rodič uvědomovat, může s dítětem klidně pracovat bez ohledu na výkonnost, neboť až několikaletý rozdíl v biologickém věku lze minimalizovat vhodným tréninkem, ale po dobu několika let nemusí se dařit dosahovat výsledků jako u dětí, kteří se dospělými stanou dříve.
