Jak přežít špatný kolektiv | hokej | kolektivní sport
Zajímavý článek, který se dá aplikovat i na sport. Snad na rozdíl do školy, špatné poměry v týmu se projevují na hře a na výsledcích týmu.
Naše zkušenost: Často dobrý tým prohrával díky vztahům v kabině a naopak jasný outsider dokázal porazit i ty nejlepší týmy.
Jak se to řeší ve škole:
Na základce to bylo super, byli jste kamarádi a rozuměli jste si. V nové škole je ale všechno úplně jinak. Kolektiv je roztříštěný na skupinky, které se vzájemně mezi sebou nebaví. Spolužáci jsou divní, nemáš si s nimi co říct. Máš pocit, že se na tebe dívají skrz prsty, s nikým si nerozumíš, s nikým se nekamarádíš. Pomlouvají tě a dělají ti naschvály. Pomlouvají i jiné. Když něco řekneš, nebo uděláš, smějí se ti. Se slzou v oku vzpomínáš na staré dobré časy na základce…
Bohužel, někdy se stane, že třídní kolektiv není moc dobrý. Vztahy jsou špatné, jeden se nezastane druhého, a když má někdo problém, nikdo mu nepomůže. Lidé si nevěří a navzájem se netolerují. Hvězdou kolektivu je povrchní a hloupý člověk, který podněcuje ostatní k nesnášenlivosti. Outsideři jsou šikanováni, ti, kdo něco umí a chtějí se učit, vysmíváni.
Když člověk nastupuje na novou školu, kde nikoho nezná, je taková změna sama o sobě hodně těžká. Pokud navíc ve třídě narazí na špatný kolektiv, může se ze školní docházky stát nesnesitelná noční můra. Novopečený středoškolák (ale děje se to i na základkách) pak často tápe, jak se v novém kolektivu chovat, aby ho ostatní „brali“.
Pokud je to i tvůj případ, do školy chodíš s obavami, trápíš se a máš pocit, že to nezvládneš, pak je právě tobě určený tento článek.
Jak to vydržet?
To je kardinální otázka. Univerzální rada a řešení bohužel neexistují a nakonec se stejně musíš rozhodnout ty sám/a, co uděláš, protože je to tvůj život, tvoje pocity, tvoje vzdělání, tvoje budoucnost. V zásadě se ale dá říct, že máš dvě možnosti. Odejít, nebo zůstat. Řekneme si, co by měli zvážit ti, kdo uvažují o definitivním odchodu ze školy. A také, co může pomoci těm, kdo se rozhodnou zůstat.
Should I stay or should I go?
Pokud zvažuješ, jestli zůstat, nebo jít, zamysli se nejdřív, z jakého důvodu sis tuto školu vybral/a, proč jsi chtěl/a jít právě sem. Naplňuje škola tvoje očekávání? Zvládáš učení a probíraná látka tě občas i docela zajímá? S učiteli vycházíš v mezích normy? Máš pocit, že je vybraný obor to, čemu se chceš dále věnovat? Jestliže odpověď je víceméně „ano“, pak to nasvědčuje tomu, že sis vybral/a dobře!
I když kamarádství a vztahy ve třídě jsou důležité, na střední školu nechodíme kvůli jiným lidem, ale kvůli sobě – abychom se něco naučili a dostalo se nám takového vzdělání, které nás připraví na budoucí povolání.
Přechod na střední školu je zároveň ukončení období dětství a vykročení k branám dospělosti. Tedy velký krok do neznáma, kde je potřeba počítat i s problémy a s tím, že to nebude jen procházka růžovým sadem. Přestože mladí touží po tom být dospělí a nelíbí se jim, když s nimi někdo jedná jako s dětmi, dětství představuje zároveň určitou jistotu, bezpečí. Většina lidí se tak těší, že se stane středoškolákem a získá status studenta, zároveň se ale bojí neznámého, nového.
Tyto dva protichůdné pocity se navzájem nevylučují. Je to přirozené. Máme to tak všichni. I dospělí se bojí změn a zároveň si je přejí. Ty právě procházíš velikou změnou. Takže mít obavy, stýskat si po tom, co bylo a cítit nepříjemné pocity z toho nového – to všechno je „normální“.
Pomůže čas
Jsi teprve na začátku. Vztahy ve třídě se mohou (a pravděpodobně budou) měnit a vyvíjet, když tomu dáš čas, pokud ale hned odejdeš, nemáš šanci nové spolužáky skutečně poznat a najít si mezi nimi přátele.
Doporučuji pár měsíců počkat, jak se situace vyvrbí. Když opustíš školu v prváku, budeš muset opakovat ročník a to je nepříjemné. Výhodnější je tedy alespoň dokončit ročník. Pokud na konci prváku budeš mít stále pocit, že kolektiv je nesnesitelný a jediné řešení je odejít, budeš mít možnost nechat si uznat odchozené předměty a nastoupit v nové škole do 2. ročníku. A čistý štít před sebou i před rodiči, že jsi tomu dal/a šanci, ale prostě to fakt nešlo.
Z bláta do louže
Přestup na jinou školu je dost radikální řešení, které tu samozřejmě je a někdy člověku nic jiného nezbyde. I toto může být „správná“ volba. Nic si ale nenalhávejme. Může se také stát, že na další škole to bude úplně stejné, nebo dokonce ještě horší! Pokud ve stávající třídě jsou spolužáci jen neteční a nekamarádí se s tebou, v jiné třídě můžeš narazit na lidi, kteří tě budou vysloveně šikanovat. Přestup je těžký, protože přijdeš opět do nového kolektivu, který ale už spolu nějakou dobu je a jsou tam rozehrané role a vztahy.
Tedy, ani přestup na jinou školu tě sám o sobě nespasí a rozhodně to nebude „brnkačka“. Někomu to může pomoci, jiný si nepolepší a další si dokonce může pohoršit. Takže si vše pořádně promysli, než uděláš nějaké rozhodnutí, které nejde vrátit.
Proč nezapadám?
Zkus odhalit příčinu toho, proč se ti taková věc děje. Když na to přijdeš a naučíš se s touto dynamikou zacházet, všechno se může zlepšit. V tomto směru hodně pomáhají různé růstové skupiny a preventivní programy pro třídní kolektivy. Pokud netušíš, co to je, poraď se se školním psychologem, nebo s výchovným poradcem.
Třídu často stmelí také společné pobytové akce – lyžák, sportovní pobyty, škola v přírodě apod. Je tedy dobré se takových akcí účastnit. Poznáš se tak se spolužáky mnohem blíž a určitě nastanou chvíle, kdy všichni odložíte pózy a budete sami sebou.
Když ti něco vadí, změň sebe
Jsou věci, které nezměníš. To, co ale změnit můžeš, jsi ty. Můžeš změnit to, jak situaci vnímáš a prožíváš. A tak pokud ti něco vadí, začni u sebe. Na spolužáky se zkus podívat bez předsudků a bez nálepky „blbeček“ nebo „fiflena“. Dej jim šanci.
Je pravděpodobné, že minimálně polovina z nich jen předstírá svoji namyšlenost, nebo „fiflenovství“, protože chce zoufale zapadnout do kolektivu. Stejně jako to chceš ty.
Pokud se ukáže, že dotyčný/á je opravdu „blbeček“, nebo „fiflena“, nech to být. Jsou takoví. Ty jsi jiný/á. Proč by ti to mělo vadit? Ať si jsou, jací jsou. Nemůžeš si rozumět s každým. Změna je tedy i v tom, že si řekneš: „Třída za nic nestojí, ale já tu nejsem kvůli nim. Když si nerozumíme, je to ok, najdu si kamarády jinde.“ Třeba najdeš spřízněnou duši ve vedlejší třídě. Nebo na kroužku, kde budete mít společné zájmy. A nakonec zjistíš, že jeden dobrý kamarád je lepší, než deset povrchních.
Neponižuj se
Člověk někdy tak moc touží po přijetí, že se snaží druhým za každou cenu zalíbit. Tím si ale podřezává sám pod sebou větev. Lidé se například rádi baví, ale kamarády a respekt si nezajistíš tak, že se budeš veřejně zesměšňovat a dělat ze sebe třídního šaška k pobavení ostatních. Pokud chceš, aby si tě druzí vážili, musíš si nejprve vážit sám/a sebe.
Není také dobré „dolejzat“, vnucovat se. Měj svou hrdost a buď sám/a sebou! Jak říká jedno čínské přísloví: Netlač řeku, teče sama.
