Luděk Bukač | konstruktivní kritika a řešení
Admin: Rodič každého dítěte by si měl přát v zájmu svého dítěte mít pana Bukačeho ve vedení svazu! Nejlépe na samotném vrcholu. Je jazykově vybaven, má zkušenosti s mládeží i seniorským hokejem.
Vyzkoušet můžete dnes jím organizovaný kemp
Dobře popsaný hokej je na Seznam Zprávy
Luděk Bukač: PARADOX – NAŠEHO HOKEJE
Po MS do 20 let se řeší kde co, konkurence v juniorských a dorosteneckých soutěžích, akademie, trénink dovedností a.t.d.. Velmi , velmi málo se však poukazuje na stav naší výchovy v žákovských soutěžích. Období do 15 let je však klíčové a stěžejní pro další vývoj hráčů v dorostu. Často slýchám, že v žácích stačíme světové špičce. Nevím sice podle čeho , tak někteří „odborníci“ soudí, neexistuje totiž žádné měřítko, které by nám naše mylné domněnky potvrzovalo!
Žákovské kategorie jsou klíčové, neboť v tomto věku zásobujeme naši emoční paměť množstvím informací, zjednodušeně řečeno malým dětem se v tomto věku zaznamenávají do emoční paměti herní situace, zdary i nezdary ve hře. Klíčové je, aby se zaznamenávali jak úspěšné, tak neúspěšné herní pokusy. Když to řeknu zjednodušeně, tak je do patnácti let klíčové, aby děti co nejvíce hrály a byly schopni si do mozku nahrát co nejvíce informací. Stěžejní pro tento proces jsou zápasy, pokud možno co nejvíce zápasů a hraní na dvě, maximálně tři pětky. V zahraničí , například v Kanadě a USA mají mužstva až do juniorů maximálně 15 hráčů, ve finských klubech je to podobné – velké kluby mají A,B,C týmy po 12-15 hráčích.
Jak vyrostli naši nejlepší hráči Martinec, Hlinka, Nový, Jágr, Pastrňák, Vrána a ….? Vyrostli tak, že co nejvíce hráli, hráli na dvě lajny, hráli několik zápasů za den, za víkend. Jak je možné, že jsme všechna tato fakta zapoměli? Jak je možné, že máme soutěže, kde ¾ zápasů je o ničem, jak je možné, že hráči nemohou hrát více zápasů za den? Jak je možné, že žáci mají něco málo přes dvacet mistráků za rok? Jak je možné, že počet zápasů se každým rokem snižuje? Proč nemáme vícestupňovou soutěž?
Našim dětem bereme vědomě možnost být lepšími hráči! Zoufalí rodiče, bohu dík nejsou slepí a ti co jsou zapálení řeší situaci hraním za různé selekty. Je toto však smyslem a cílem našeho systému? Nebylo by lepší zajistit dětem jiné prostředí abychom vychovali opět dynastie hráčů jako tomu bylo dříve na Kladně, v Litvínově…. Já se ptám, jak je možné, že tyto soutěže , nefunkční soutěže řídí předseda komise mládeže, který nemá s žákovským hokejem žáídné zkušenosti již více jak deset let? Kdo hodnotí úroveň hráčů, jež nám tyto soutěže produkují! Jak je možné, že to všichni tak dlouho trpí?
Neustále se řeší kreativita, prostředí , kde je nutné mít možnost udělat chybu. Prostředí, kde není kladen důraz na výsledky, ale na rozvoj každého hráče! Prostředí, kde nejsou svazováni hráči takticky. Naši soupeři nechají hráče hrát i v dorostu bez taktiky, nenechávají je sedět za chyby! Vědí, že dodržování systému brzdí hráčům jejich herní myšlení-spontání hru! Vědí, že penalizace chyb nutí hráče mít strach a nic si nedovolit. Když ve vyspělých zemích dají do hry částečně v dorostu a hlavně v juniorech systém, rázem jsou o level výš než naši hráči! Naši hráči hrají scénařovitě, myšlenkově těžkopádně, nekombinují. Oni za to nemohou, jsou takto vedeni a na MS do 20 let bylo jasně vidět, že jim nepomůže , když v 18 jdou do Kanady-nebyl rozdíl, mezi našimi domácími hráči a hráči ze zahraničí.
Jak je možné, že při všech těch školeních, při tom množství regionálních trenérů nejsme schopni změnit prostředí a výchovnou strategii? Doslova šokující je, že na sportovním oddělení ČESKÉHO HOKEJE není jedinný odborně zdatný člověk, jež má zkušenosti s žákovským hokejem. Lenera uklidíme, aby řídil trenéry do malých klubů-zřejmě se z něj přes noc stal odborník na malé žáky? Nemáme jasně danou metodiku pro trénink žáků, nejsme schopni vyškolit trenéry pro tuto specifickou práci. Jak je možné, že při tom množství regionálních trenérů stále nemáme v klubech tu výchovnou kvalitu , co potřebujeme? Pokud však budeme chtít změnit prostředí pro výchovu naší mládeže, musíme najmout odborníky na žákovský trénink, jež změní myšlení našich žákovských trenérů! Musíme naše žákovské trenéry jinak školit, daleko více do praxe a vychovat z nich developery a ne kouče! Dlouhodobě v této oblasti nemáme ani metodika, jež by materiály vytvořil, ani nikoho , kdo by zavedl pořádek v žákovských ligách.
Opomíjení žákovských kategorií považuji za největší neštěstí našeho hokeje. Rodiče, jež v žácích financují vše jsou zoufalí, tak platí navíc tréninky, jež v klubu nemají, platí zápasy-herní praxi, jež v klubu nemají a když chtějí změnit klub je po nich požadováno odstupné!!! Celý tento systém podporuje lenost trenérů, neboť se hraje málo zápasů, trénuje se nedostatčně, děti jim však bez odstupného nemohou utéct. Proč si myslíte , že si Vrbata, Erat, dříve Zábranský, Růžička trénovali svoje děti sami?
Osobně nespatřuji rozdíl mezi trénováním juniorů a žáků, nevím proč jsou juniorští trenéři ohodnoceni lépe, než trenéři žáků? Mnoho trenérů pak dohání výdělek privátním trénováním, místo aby tento trénink dělali v rámci klubu.
Jelikož je situace dlouhodobě neutěšená, často již rodiče 13 letých dětí utíkají do zahraničí. Nikdo se ani nepozastaví nad faktem, že díky zlepšené náborové strategii máme více dětí do 3.třídy, ale pak nám tyto děti končí ve starších kategoriích. Proč končí? Protože chtějí hrát a mnoho jich nehraje. Korunu všemu jsme nasadili rannou selekcí již 13 letých dětí výběry VTM.
Vážení , ČESKÝ HOKEJ má před sebou tolik práce, že i když každý člen sportovního oddělení bude makat jak šroub, bude to trvat ještě hodně let, než se něco zlepší. Teď jde o to, jestli ty změny vůbec chtějí dělat, nebo jestli jsou schopni s nimi vůbec přijít, uvědomit si co je třeba změnit!
