Adam opustil Českou republiku
Pátek 13. 12. 2019. Adam se vydal na svou nejdůležitější cestu do zahraničí.
Důvodů, proč naše rodina usilovala o odchod, je několik. Asi ty nejdůležitější co se týče Adama, jsou jednoznačně zákulisí ledního hokeje, protože lidé na Český svaz ledního hokeje doslova úmyslně zmařili Adamovi nastoupit do několika týmů, kde měl s ročníkovými trenéry domluven nástup na sezonu.
Pokud před rokem 1989 STB bránila cíleným dětem studovat, tak v dnešní době nevidím rozdíl v tom, co se stalo Adamovi.
Sezona 2018/2019 v HC Poděbrady byla již nouzové řešení, aby Adam netratil zápasovou praxi, 2019 HC Buldoci bylo dočasné řešení, do doby než se podaří vyřešit vycestování do zahraničí.
Z miliard do sportu Adam neměl jedinou 1 korunu.
Naopak lidé, ke kterým směřovala naše kritika, se neštítí vůbec ničeho ani sáhnout na základní práva Adama – práva na svobodný pohyb. S celou ústavou si tak mohu dočista utřít zadek, protože k čemu nám je ústava, když dítě nesmí vybrat trenéra a klub aniž by mohlo být postiženo represí ze strany některých správců klubů, kteří z prostředků určených na děti si žijí nad poměry.
Když vezmu, že do Českého sportu za poslední roky nateklo o několik miliard více za jeden kalendářní rok a Adamovi se za 8 let doslova nezměnily podmínky ke sportovnímu rozvoji, je zřejmé, že Český svaz ledního hokeje a většina klubů je ovládána sportovní mafií, která sport pojala jako nejlepší zdroj vlastního obohacení na úkor dětí.
To, že se v České republice v roce 2019 trestá na názory, dokonce systém je schopen vyvíjet represe i vůči dětem vzpurným rodičů, je jen ukázkou toho, že Český republika si na demokracii jen hraje a občané zde jsou stejně ustrašení, jako byly před rokem 1989.
Česko se tak vrací k řízené propagandě, špiclování, úřednické šikaně prostřednictvím politických trafikantů a dalším nástrojům ztěžující život těm, co odmítají se odřídit tomuto zločinnému systému.
Kdo chce vidět, ty věci vidí. Většina však stávající situaci, pokud se jich problém netýká.
Nemá tedy cenu bojovat za politickou svobodou společnosti a svobodu dětí v hokeji, když většina hokejových rodičů se zmůže maximálně na nadávky na tribunách, ale při prvním problému (konfrontaci)strká hlavu do písku, nebo využije příležitosti a rebela, který bojuje i za jejich práva za výhodu pro svého syna podrazí.
V ledním hokeji, ale i v České společnosti jsem viděl tolik smutných příběhů a zničených životů, že jediným řešením bylo najít zemi s vyšší hodnotou lidských práv a pokusit se udělat za Českou republikou velkou tlustou čáru.
Po 30 letech od samotové revoluce je zřejmé, že stát od prvopočátku spravovali lidé napojeni na STB a řada metod v zákulisí funguje podobně, jen je to více sofistikované a napasované na dnešní právní systém.
Už jen to, že Ministerstvo spravedlnosti nevede statistiku osvobozených lidí a výši odškodného jasně naznačuje, že s Českým právem není mnoho v pořádku.
Zrovna tak Český svaz ledního hokeje nezveřejní, kolik dětí rodiče dává do zahraničí i přes výrazně navýšené investice do sportu.
Český stát tak zotročil stovky tisíc lidí skrze doživotní exekuce a podobně Český svaz ledního hokeje za vědomí státu zotročuje děti, které jsou kluby oceněny cenovkou a omezeny na volném pohybu sportovního rozvoje.
Z tohoto a dalších věcí musí bát každému, kdo miluje svobodu a své děti více než smutno.
Závěrem bych jen uvedl, že o dalším životě Adama v zahraničí nebudeme informovat. Je úplně jedno, jestli bude hrát hokej nebo ne, dnes v rámci politické situace v České republice jde o to, aby, měl šanci vyrůstat v zemi, která není založena na oligarchy, není řízena lidmi napojených na STB a kde děti nezotročují pro osobní prospěch.
