Co ukázalo MS U20 rodičům z tribuny bez hokejového vlivu
Klíčové mistrovství světa U20 ukázalo kvalitu sportovního výchovného systému v České republice a ve světě.
Potvrdilo se, že jsme schopni generovat konkurenčně schopné hokejisty s otcovskou trenérskou vazbou na ledě, kdy zbytek hráčů z prostředí tréninkového komparzu jen doplňuje tým.
Zatímco rovnostářské Švédsko je schopné vychovávat Talenty napříč celým spektrem talentovaných sportovců a zajistit špičkové podmínky všem co se hokeji chtějí věnovat, v České republice jsou v klubech různé podmínky od první třídy pro různé děti.
Český hokej na to roky doplácí, pokud nepřijde zásadní změna seniorský hokej bude kvalitativně nadále klesat. 4. místo je krásné, ale Finsko, Švédsko, Kanada, USA je výchovně jinde.
Problémy co se neřeší:
1) Otrocké tabulky při přestupech
2) Absence konkurence mezi kluby díky bodu 1
3) Nesmyslná selekce dětí od 10 let v projektech VTM s ohledem na rozdílnosti v biologickém věku do 16 let (rozdíl mezi hráči je až 5 let), proto ten propad výkonosti v U20
4) Málo profesionálních trenérů bez otcovské vazby na ledě k zajištění nezávislosti a rovnosti podmínek
5) Účelové odstrašování, absence pouze ročníkových soutěží
Když se podívám na portfolio našich mladých hokejistů, ti nejlepší mají vždy možnost trénovat s vícero ročníky, hrát zápasy za 2 ročníky a díky rodičovskému obsazení na ledě mají vyšší IceTime na ledě i při hře.
V této věci se raději nerozepisuji o nesvobodě v mládežnickém hokeji, trestání dětí za názory rodičů, protekci a úplatcích ve formě sponzoringu, klientelizmu (služba za službu).
Najít dobrého a férové trenéra je v České republice není snadné, přitom bez něj jste bez šance se sportovně posouvat k lepším výkonům.
