Luděk Bukač | hokej se nikam neposunul
Dvacítka měla na turnaji hodně krajánků ze Severní Ameriky, tvořili skoro polovinu týmu. Bez nich by se do semifinále postupovalo asi těžko.
Sami hokejoví experti přišli na to, že někteří hráči, kteří šli do zahraničí, opustili své tatínky a osvobodili se, hrají lépe než doma. Naši trenéři udělali z hokeje předmět. Předmět bruslení, předmět přihrávání, předmět střelby. Tuhle výchovu musíme změnit. V pubertě začne dril, to je v pořádku, ale o jaderném hráčství, které je v hlavě, se rozhoduje v dětství.
Co podle vás dělají čeští trenéři špatně?
Já tomu říkám rozumové učení, jinde to nazývají over-coaching. Učíme děti hrát rozumový hokej. Všichni konstatují, že máme psychicky málo odolnou mládež, ale jak ji můžeme mít odolnou, když jí pořád lijeme do hlavy, co, kde, jak a proč dělat. Metoda pokus-omyl u nás neexistuje.
Co je tedy třeba udělat?
Dát dětem svobodu, volnost. Musíme být trpěliví, nechat je, aby se projevily. My třeba děláme trénink přes mrtvé překážky. Dříve na rybníku to ale bylo jiné. Nějakou dovednost můžete umět dokonale. S míčem na hlavě třeba přejdete celou Prahu, ale jste performer, ne fotbalista. Nacvičit můžete geniální věci, ale ne hráčství, které je o hlavě.
Podle vás neudělal český hokej žádný krok dopředu, ale neřekl byste, že minimálně zastavil pád? Ještě nedávno bylo vcelku běžné, že dvacítka hrála o udržení.
Myslím, že pořád máme velmi dobrý genetický fond, ale musíme úplně změnit výchovu lidí. Musíme ustoupit od rozumového učení u dětí. Musíme vychovávat svobodomyslné a sebevědomé lidi. Doba se změnila. Žijeme tady od devětaosmdesátého roku a nenašel se žádný filozof nebo sociolog, který by zhodnotil, že vědomí lidí se změnilo. Vstoupily do něj věci jako komercionalizace. My v podstatě pořád žijeme jako za socialismu. Kde nekrade, okrádá rodinu.
[Debakly místo medaile. Pešán: Degradace naší práce. Nejlepší týmy zatím přehrávat nebudeme] Debakly místo medaile. Pešán: Degradace naší práce. Nejlepší týmy zatím přehrávat nebudemečíst článek
V roce 2020 bude mistrovství juniorů v Česku, deset let od nástupu Slavomíra Lenera do funkce svazového šéftrenéra. Čekáte úspěch třeba v podobě medaile? Co se za tu dobu změnilo?
Podívejte, máme tady desatera, máme trenéry, které školíme. A pak zavedeme úřední kontrolu jejich práce. Co pak to má něco společného s demokracií, s důvěrou v lidi? Také jde o to, že naši hráči, kteří procestovali svět, jsou drahocenní. Potřebují akorát diskusi, převést jejich zkušenosti na pedagogickou zkušenost, kterou nemají. Oni nevědí, proč byli dobrými hráči. Je ale důležité je zapojit do práce s mládeží, pokud o to mají zájem. Někteří jsou tak bohatí, že zájem nemají.
Jak tedy bývalé české hokejisty, kteří vyhrávali medaile, zapojit? Jak s nimi jednat?
Když se vrátím k socialismu, tak jeho sportovní věda padla. Přesto - při školení trenérů s profesorem Vladimírem Kostkou, který tomu obětoval život, mluvili víc trenéři než Kostka samotný. Dneska trenérům dáváme návody, a dokonce je úředně kontrolujeme. Tohle není živá práce.
V podstatě jste řekl, že čtvrté místo není v historickém kontextu úspěch. Co dělat, aby hráči - a nejen junioři - znovu vozili medaile?
Když se něco dlouho nedaří, musí přijít změna. Tu musí dělat lidé, kteří o celém dění rozhodují. Ne já nebo někdo podobný. Ono je to pořád stejné. Jednou to bylo desatero, pak je to kontrola trenérů, teď to bude zase něco jiného. Stačí se ale podívat třeba na juniorskou ligu, kde máme nesmyslný počet oddílů. Naši hráči jsou nakonec pořád průměrní.
Zdroj: Aktualne.cz
