Proč každý tají své ambice a sportovně drillované děti
V každém klubu se často najde vždy několik ambiciózních rodičů a pár sportovně drilovaných dětí. Většina to však tají. Proč?
Pavel Zacha poprvé otevřel téma: ambice, dril. Doteď patří v Českém sportovním prostředí k černým ovcím.
Proč tomu tak ale je, když je tolik ambiciosních rodičů a dětí, které mají často i vícefázové tréninky každý den.
To se rodič stydí, že jejich dítě trénuje více a proto je tak ve sportu dobré? Příčiny jsou ale jiné: strach z neúspěchu, strach z konkurence.
Každý ambiciosní rodič si přeje, aby jeho dítě patřilo k top sportovcům. Jenže když bude každému ukazovat, jak trénuje, může to oslovit řadu dalších rodičů a máme tu soutěžní konkurenční prostředí.
Větší konkurence sice žene k vyššímu výkonu, ale také ke snížení šancí mého potomka uspět. A v tom je kámen úrazu.
Na jednu stranu se kluby chlubí výsledky, na druhou stranu nechtějí ani slyšet, že ty výsledky mají díky ambiciózním rodičům, který hodiny tráví mimo klub na soukromých ledech, dovednostních kempech či sport doplňují jinou další sportovní aktivitou.
Vždyť se stačí podívat na zimní stadiony od 5 hodin ráno do 14 hodin dopoledne, do různých sportovních soukromých center - najdete tam desítky dětí, které se sportu věnují za jediným účelem, porazit ty ostatní a stát se vrcholovým sportovcem.
V České republice je tak dětský profesionální sport tabu!
Přitom je zcela běžný, stovky dětí chodí do škol na "částečný úvazek", ještě větší počet dětí trénuje mimo klub. Rodiče investují do rozvoje dovedností desítky tisíc korun v hokejových kempech.
Na tomto je založen Český vrcholový sport, na ambiciózních rodičích, které své ambice tají, aby jejich šance byly větší.
Co mě osobně ale může naštvat, když se každý cítí být pomluven, že jej označím za klub s ambiciosními rodiči, co děti drilují na ledě, na suché přípravě a zajištují jim maximálně komplexní sportovní přípravu.
