Důvod odchodu z HC SPARTA | negativní zkušenosti
Aktualizace r. 2016: A. Vakova, která přímo zapřičinila odchod Adama z klubu odešla s dětmi do HC Krkonoše, nyní do HC Hvězda. Důvod odchodu z HC Sparta: nesrovnalosti se zbytkem týmu - jednoduše řečeno, nikdo je tam nechtěl.
Historie:
Na základě posledních událostí jsem se rozhodl zveřejnit malý příběh Adama.
Přípravka HC KOBRA
Adam s bruslením a hokejem začal v necelých 7 letech. Hokej se nám moc líbil, ale nevěděl jsem o něm nic. Naše první cesta vedla do klubu HC KOBRA. Při první návštěvě jsem byl doslova šokovaný, jak děti ve věku Adama dokázaly na svůj věk skvěle bruslit a ovládaly dovednosti s hokejkou a pukem.
Syn to v přípravce nesl špatně, měl kolem sebe malé děti a měl pocit, že to nezvládne. Zatím co Adam se učil na bruslích stát spolu se 4 letými, děti v jeho věku uměly v mých očích neskutečné věci.
Adam měl pocit, že to nezvládne a neskutečně se stresoval z neúspěchů. Poprvé jsem se složitě rozhodoval, jestli má cenu vůbec s hokejem začít. Měl jsem tehdy pocit, že je pozdě. Po zralé úvaze jsem si řekl, že hokej je natolik krásný sport, že to nevzdáme.
Na základě doporučení jsem našel kvalitního trenéra hokeje a trenérku krasobruslení. Zavřeli jsme se na stadion a pomalinku od prvních krůčku se Adam učil bruslit. Pomalinku se nám dařilo dohánět ten velký deficit, co měl za dětmi svého věku.
V té tobě mě trenér Petr doporučil, ať si přečtu stránky zacha-hokej.cz. Byl jsem doslova šokovaný, co se děje ve světě mládežnického sportu. Pletichy, mediální útoky, uvazování dětí skrze registrační řád a mnoho dalších šílených věcí. V ten okamžik jsem na klub začal pohlížet s velkou nedůvěrou. Těžko se mi důvěřovalo!
Vrátím se ke klubu HC KOBRA ...
Po 2 měsících přišel za námi vedoucí třídy s registračkou. Po přečtení celé té problematiky jsem řekl, že o ni nestojíme. Registrace byla odůvodněna nutností účasti na zápasech. Každé dítě chce hrát zápasy a těžko se malému chlapci vysvětluje, že je pro jeho účast nutné jeho uvázání ke klubu. Příběh tedy pokračoval tak, že Adam byl jedinou černou ovcí (bez registrace) a klub nám to více méně toleroval.
Tím, že ovšem jako jediný byl bez registračky, nikdy úplně nezapadl (mohl kdykoliv odejít). Jak se malý Adam zlepšoval, jako nezkušený jsem měl pocit, že trenéři složení z řad rodičů nejsou zárukou dobré budoucnosti a rozhodl jsem se odejít do renomovaného klubu HC SPARTA.
Klub HC KOBRA byl složen většinou vzrůstově z menších hráčů, což při soubojových cvičení nedělalo dobroty, kord když to byly děti trenérů. Na základě tréninků se nám zdála vhodnější SPARTA.
Každé dítě, které myslí na případnou hráčskou kariéru musí trénovat s vyšším ročníkem a využívat takzvaného výkonnostního výtahu. To v HC KOBRA nebylo možné, neboť ročník 2004 byl již selektován k vybraným hráčům.
Nástup do 1 třídy HC SPARTA
Zprvopočátku jsem měl pocit, že jsem přišel od elitního mládežnického klubu. V ročníku 2005 bylo málo dětí, takže Adam místo stání ve frontě trénoval. V kombinaci se soukromým tréninkem rychle doháněl děti, co se věnují hokeji od 4 let. Klub nám tehdy nabídl i bruslení s vyšším ročníkem, neboť Adam je hyperaktivní dítě a byl schopen dvou tréninkových hodin za sebou bez větší námahy.
Měl jsem pocit, že jsem v klubovém snu. Každý nám vyšel vstříc, nic nebylo problém. S registračkou na nás nikdo netlačil. Skončila klubová sezona a tréninky klubu jsem nahradil kempy HTA. Tam opět Adam dostal velkou lekci, děti byly na úplně jiné úrovni. Takže opět přišla na řadu mravenčí práce. Celá rodina pomáhala v podpoře našeho syna.
Přišlo září, začátek sezony. Na HTA bylo pár kluku z jeho ročníku, takže měl neustále kolem sebe kamarády ze SPARTY. Přišlo září a změna trenérů. 1. a 2. třídu převzal nový trenér a 3. a 4. třídu převzal ten původní Adamův z první třídy.
Tehdy jsem měl velkou důvěru v klub. Adam Spartu miloval, chodil na jejich zápasy a pokojíček měl jak Sparťanskou svatyni. Neměl jsem důvod si nemyslet, že idylka nebude dál pokračovat.
Trenér Vítězlav Zikmund za námi přišel a opět otevřel otázku nutnosti registrace. Je to prý formalita a nutnost ke svazovým turnajům. Pořád ve mně byla ta obava ze zneužití. Nakonec jsem si řekl, že HC SPARTA je klubem co nám vyšel vstříc a nebudu tak nedůvěřivý – tak jsem vstřícně registračku podepsal.
Hurá, jsme oficiálně Sparta. Adam byl na Spartu hrdy a rodina dobrovolně utrácela za akce HC SPARTA. Dítě má vždy touhu někam patřit, tak proč ho nepodpořit. Adam díky letnímu tréninku dostihl ty nejlepší děti a frustrace z neúspěchu z něj opadla. Dařilo se mu vyhrávat na trénincích dovednostní soutěže a začal mít z hokeje opravdovou radost. Pochopil, proč má trénovat pro něj ty nesmyslné opakující se obloučky a jiné věci.
Nástup do 2 třídy
Přišla první tvrdá rána. Co měl dovoleno před prázdninami, již neplatilo. Trénování s vyšším ročníkem bylo ta tam. Možná by se to dalo i pochopit, když by na tyto tréninky nechodily jiné děti z jeho třídy, které Adam v dovednostních soutěžích porážel. Zákonitě přišly otázky, proč nemůže to co dřív a jiní mohou! Doslova jsem měl pocit, že si to vynucujeme.
Po otevřené debatě s trenérem Adam mohl chodit na tréninky s vyšší třídou, ale už to nebylo takové jako dřív. Trenér jistým postojem dával najevo svou neosobností, že tam nepatří a Adam více chtěl do své střídy, kde měl kamaráda. Tak jsem mu vyhověl a začal chodit se svou třídou.
Po 3 týdnech jsem ovšem začal řešit další problém – výkonnostní výtah směrem vzad. Do třídy docházelo mnoho dětí z nižších ročníků a tomu byl přizpůsoben i trénink. Nastala situace, kdy Adama systém tréninků stahoval dolů. Díky tomu, že třída měla rozumného trenéra, tak jsem se s ním dohodl, že Adam bude pokračovat zatím ve svém individuálním tréninku a bude docházet na zápasy. Těch měl odehráno málo a chyběla mu herní praxe (promítnutí dovedností do zápasů).
Adam navštěvoval tréninky za přítomnosti dětí na stejné dovednostní úrovni. Jeho třída se zatím neučila sestavy, takže na turnajích se nehrálo podle žádného systému a mohl tedy bezproblémově hrát, aniž by nesehranost poškozovala herní projev třídy. Logicky jsem si řekl, že když klubu platím příspěvky a rodina připívá na jeho rozvoj mimo klub nemůže být proti. Vlastně za své prostředky klubu vychováváme talentované dítě, které možná v budoucnu může patřit k předním hokejistům.
Logika v hokeji neplatí. Sparta na web zveřejnila směrnici číslo 5, zákaz účasti na soukromých trénincích a zápasech a přišel první trest bez varování. Adam byl vyřazen z nominací na zápasy. Co bylo domluveno již neplatilo a přišla studená sprcha. Místo Adama byla nominována kupa dětí z nižšího ročníku na zápas druhé třídy.
Dále už to bylo pro mě jako pro otce velice ponižující. Po sérii velmi složitých konfrontací nižším managementem, kdy jako otci 7 letého chlapce mi bylo dáváno najevo, komu dítě patří v rámci registračních práv, to nemohlo dopadnou dobře.
Začal spor o vlastní dítě. Nakonec do celé věci zasáhlo vedení klubu a došli jsme pokojně ke kompromisu, že klub HC SPARTA Adama odregistruje, neboť tam byl krátce a klub si tedy na něj nebude uplatňovat výchovné. Klub dohodu dodržel a Adam se stal opět volným hokejistou. Viděl jsem už, co registrační řád umí v plné parádě a zažil tu bezmoc se bránit. Platit za přestup (za výchovné) bylo pro mě morálně nepřijatelné, neboť jediný, kdo dítě financuje, je naše celá rodina a pár sponzorů zapálených pro hokej.
Nejsmutnější na celé té události je ovšem úplně jiná věc. Před očima vidíte, jak někteří mohou vše (trénovat s více ročníky, hrát zápasy za více ročníků, rodiče potkáváte na zakázaných akcích soukromých akademii). Proč platí různá pravidla jsem nepochopil. Ale z názorů mnoha rodičů to je prý běžná praxe ve většině klubů. Místo radosti z hokeje jsem měl pocit, že ležím v zákopu a rozehrávám bitvu za svého syna. Že bojuji za jeho svobodu.
Možná když by rodina sponzorovala SPARTU, bylo by to jiné. Ale každý rozumný rodič nejprve hledá pro svého hokejistu ideální tréninkové podmínky a vynaložené prostředky spíše investuje do privátních trenérů v soukromých hokejových školách.
Sparta je jistě dobrým klubem, ale spíše pro děti starší. Kde se již vyžaduje výkonnost před osobním prospěchem jedinců.
Nemělo cenu bojovat za rovnostářské podmínky, neboť klub byl ovládán přes partnerský pár paní A. Vakové a pana R. Nováka, kteří určovaly přes samozvolené funkce vedoucích tříd pravidla ve prospěch svých dětí na úkor dětí jiných.
Závěrem mohu jen říci, že Adam nebyl jediným hráčem, který kvůli této nesezdané rodině o dvou dětech z klubu odešel!
